Konečně to vyšlo! Dostali jste pozvánku na pohovor. V poslední době jste jich neobešli zrovna moc, a tak se trochu obáváte, abyste v této “konverzační disciplíně” obstáli. I když to není exaktní věda, vyplatí se držet několika jednoduchých rad. Shrnuli jsme je pro vás do přehledného desatera.
1. Připravím se
Když už jdete na pohovor, předpokládá se, že jste si toho zjistili o firmě co nejvíc. Čím vyšší pozice je, tím spíš by měl kandidát předvést, že je orientovaný, pokud jde o společnost a její byznys, postavení na trhu, obchodní partnery, konkurenty, případně i firemní kulturu. Samozřejmě s přihlédnutím k oboru a pozici, na kterou se dotyčný hlásí. Příprava může ušetřit spoustu krušných chvilek. Druhá strana bude zkoumat nejen, co všechno o ní víte, ale také, jaká je vaše motivace stát se její součástí. To všechno si lze předem natrénovat. A i když dostanete otázku, kterou jste nečekali, díky přípravě můžete odpověď snadněji odvodit nebo vymyslet.
2. Zazářím jako STAR
K dobré přípravě patří také to, že si člověk sám o sobě vypracuje několik “case studies”, na kterých demonstruje své schopnosti. Této metodě se říká STAR, protože díky ní může kandidát zazářit jako hvězda.
Spočívá v tom, že člověk nastíní Situaci, kterou bylo potřeba v práci vyřešit. Například ztráta důležitého klienta, fúze účetních systémů dvou firem, produkt, který přestal vydělávat….Potom přejde vypravěč k úkolu (Task), který z této situace vyplýval: sehnat nové klienty, přejít na zcela nový zastřešující účetní systém, vylepšit produkt tak, aby byl konkurenceschopný. Načež následuje Akce, tedy konkrétní kroky vedoucí k plnění úkolu: schůzky s potencionálními klienty, výběr systému a jeho implementace, analýza a nová produktová strategie. A na konci nesmí chybět výsledek, neboli Result celého snažení. Tedy čeho se podařilo dosáhnout a ideálně tento úspěch vyčíslit: výsledkem bylo 5 nových klientů, účetnictví dvou firem v jednom systému během dvou měsíců, produkt, jehož podíl na trhu se během roku zlepšil o xy %.
Nezapomeňte vždy dostatečně osvětlit svůj podíl na tomto úspěchu. Právě proto celou “story” vyprávíte. Ideální je mít takových “případovek” v rukávu víc, třeba dvě tři. Protože i když se na ně personalista nezeptá přímo, můžete se s nimi vytasit třeba ve chvíli, kdy padne dotaz: Co konkrétního jste měl na této pozici na starosti?
3. Jsem upřímný/á, ale s rozvahou
Upřímnost je základem pohovoru. Jestliže se budou její aktéři vydávat za něco, co nejsou, nezjistí, jestli by spolu mohli pracovat. Lhát o sobě, svých schopnostech nebo dokonce povahových rysech je krátkozraké. Na druhou stranu stejně jako při jakékoliv jiné konverzaci na sebe nemusí člověk prozrazovat úplně všechno. Třeba že maturitu dělal v září, protože měl tehdy poněkud bouřlivé období. Nebo důvod odchodu z minulého zaměstnání, kterým byly neshody s nově instalovaným nadřízeným, není potřeba do detailu rozpitvávat. Odpověď ve stylu: měli jsme rozdílné pohledy na plnění úkolů a ani lidsky jsme si nesedli, by mělo být dostatečné. To, že svého bývalého šéfa považujete za člověka mdlého rozumu i charakteru, si lze nechat pro sebe. Jakkoliv pomlouvat minulého zaměstnavatele se nikdy nevyplácí.
4. Odpovídám jasně a stručně
Otázka: „Proč jste si vybral zrovna tento obor?“ Odpověď: „Víte, já mám bratra, on je to takový rebel, naši s ním měli v pubertě velké problémy, jednou s kámošem dokonce vypustil místní rybník…“ Takhle ne. Jestliže vás přivedl k počítačové grafice starší bratr, není důvod to na pohovoru po pravdě neříct, ale podrobnější okolnosti netřeba vykládat. Běžte při každé odpovědi rovnou k jádru věci. Shrňte to nejpodstatnější v několika větách. Čím víc budete zabíhat do podrobností, tím spíš se do toho vy i druhá strana zamotáte. Pamatujte, že když ji bude zajímat něco víc, doptá se.
5. Působím sebevědomě
Možná nejste zrovna rozený střelec, který je přesvědčený o své dokonalosti. Stejně je na tom většina lidí. Každý o sobě občas pochybuje. Nakonec je to zdravé. Jen díky tomu se posouváme dál. Ale dávat najevo tyto pochybnosti zrovna u pohovoru, je nesmyslné. Jestliže se s vámi chce zaměstnavatel setkat, zaujali jste ho a není důvod podceňovat se. Pokud k tomu máte sklony, zkuste si, než vyrazíte na pohovor, vzpomenout na všechny svoje úspěchy. A nejen ty pracovní. Zvládli jste těžkou situaci v rodině? Postavili jste vlastníma rukama dům? Uběhli maraton? Pomohli kamarádovi, když to nejvíc potřeboval? To všechno se počítá.
6. Ale nejsem mistr světa
Být sebevědomý ale neznamená nadřazený nebo arogantní. Právě takový postoj ukazuje spíš na vnitřní nejistotu. Zdravé sebevědomí se mimo jiné projevuje tím, že je člověk schopen sebereflexe a dokáže přiznat, že se mu něco nepovedlo. Ostatně právě na to se personalisté také kandidátů ptají. Pokud máte své chyby zhodnocené a umíte uvést, co bylo jejich příčinou a jak jste se z nich poučili, jsou to pro vás plusové body. Naopak „namachrované“ vystupovaní a nekritické sebehodnocení protistranu odradí. Kdo by chtěl v kanceláři mistra světa, který všechno ví, všechno zná a nikdy se neplete.
7. Mluvím celým tělem
Možná jste někde zahlédli údaj, že až 93 % lidské komunikace probíhá neverbálně. Buďte klidní, je to nesmysl, vzniklý zkreslenou interpretací ne příliš podařeného výzkumu ze 60. let. Pokud budete druhému vyhrožovat a usmívat se u toho, těžko ho přesvědčíte o dobrých úmyslech. Nicméně také platí, že když budete tvrdit, že to a to zvládnete, koukat přitom do země a třít si nos, také to nebude zrovna přesvědčivé. Stejně jako vlažný stisk ruky, shrbená záda nebo situace, kdy se druhému nekoukáte při hovoru do očí.
8. Zajímám se
Při pohovoru se zkoumají obě strany. Stejně jako firma jeví zájem o vás, i vy byste měli mít dostatečný zájem o ní. Ten se projevuje mimo jiné tím, že nezíváte, když vám o ní nebo o vaší budoucí pozici někdo vypráví. A pak také tím, že se sami doptáváte na to, co byste chtěli vědět. Otázky nejspíš vyplynou z konverzace, nicméně je dobré se i nad nimi zamyslet předem. Zejména o náplni práce, týmu, povaze úkolů, jestli se pracuje od do, jestli se musí být každý den na pracovišti… Čím víc toho u pohovoru zjistíte, tím snáze se vám později bude rozhodovat, jestli nabízenou práci vzít.
9. Nejde mi jen o peníze
Do práce chodíme kvůli tomu, abychom měli za co žít. Jenže to není zdaleka všechno. Dáváme do ní svůj čas, energii, znalosti, a to všechno se nám jenom v podobě výplatní pásky nevrátí. Práce by nás měla také naplňovat, dávat nám nějaký smysl a vědomí, že přispíváme dobré věci. Už proto by z vás personalista neměl mít dojem, že vám jde jen o peníze, nadupaný notebook nebo služební auto. Taková témata patří do druhé části pohovoru a je ideální, když s nimi začne sám zaměstnavatel. Pokud to zatím neudělal a vidíte, že pohovor se blíží do finále, můžete je naťuknout sami. Hodnocení, jestli je to či ono pro vás málo nebo hodně, si nechte na doma. Pokud nejste s nabídkou úplně spokojeni, nezavírejte si hned dveře, ale vezměte si nějaký čas na rozmyšlenou.
TIP: Vyjednávání o platu nelze při náborovém procesu pominout a na pohovor patří. Můžete se držet několika zásad, jak při tom postupovat.
10. Ujasním si další kroky
Pohovor máte za sebou. Jestli vám to uteklo, je to dobré znamení. Když konverzace svižně plyne, je to známka porozumění zúčastněných stran. Teď je ještě potřeba ujistit se, že vím, co bude následovat. Budou ode mě ještě něco potřebovat? Kdy mám asi tak čekat vyrozumění? Mám všechny potřebné kontakty, kdybych se chtěl/a na něco zeptat? Obvykle se na výsledek čeká několik dní, ale někdy i týdnů. Tento čas využijte k tomu, abyste si sami zhodnotili jednak své vystoupení (co se povedlo a co by šlo naopak zlepšit?), jednak svůj vlastní dojem z pohovoru i z celé firmy. Také vy si přece vybíráte, komu věnujete svůj čas a své vědomosti.
Jedno želízko v ohni je málo. Ať už vás pohovor čeká, nebo máte po, odpovězte na další nabídky.
