Markéta Šetinová po maturitě zamířila do Londýna, kde vystudovala sociologii na Kingston University. Jeden z profesorů ji pak popostrčil, aby se přihlásila ještě na Oxford. Markétě to vyšlo a roční magisterské studium na jedné z nejprestižnějších univerzit světa zvládla. „V Oxfordu se pořád něco děje, ať už je to třeba diskuze s nositelem Nobelovy ceny nebo ochutnávka whisky ze Skotska,“ říká Markéta, která nyní pracuje jako trainee ve společnosti Ahold . V rozhovoru popisuje, jak se jí ve Velké Británii studovalo.
Kdy vás napadlo, že po maturitě odjedete studovat do Londýna?
V Praze jsem chodila na německou střední školu. Kamarádka mi řekla, že se hlásí na vysokou do Velké Británie a ať to také zkusím. Lákalo mě studovat sociologii, protože je to zajímavá věda. Nakonec jsem se rozhodla pro dvojkombinaci sociologie a byznys na Kingston University.
Jak vypadaly na Kingston University přijímačky?
Britské univerzity mají jednotný přijímací systém, jmenuje se UCAS. Můžete se přihlásit až na pět škol. Napíšete motivační dopis, přiložíte referenční dopis od učitele a doložíte některé známky ze střední. Pokud přihláška univerzitu zaujme, pošle vám nabídku. Musíte pak doložit ještě známky u maturity a složit předepsanou jazykovou zkoušku.
S angličtinou jste neměla žádné potíže? Stačila příprava na střední škole?
V sedmnácti jsem byla půl roku na výměnném pobytu v Americe, takže anglicky jsem celkem uměla. Právě ve Státech mě začala zajímat sociologie, protože jsem bydlela u silně nábožensky založené rodiny se šesti dětmi a chodila jsem tam do křesťanské školy. Uvědomila jsem si, že kdybych v té komunitě vyrůstala odmalička, chovám se stejně jako oni. Začalo mě proto zajímat, jak člověka formují vlivy prostředí, které jej obklopují.
↑ Markéta Šetinová – Češka, která vystudovala sociologii na Oxfordu.
Jak jste studium v zahraničí zvládala finančně?
Měla jsem štěstí, že mě mohli podporovat rodiče. V Británii si jako občan EU můžete vzít půjčku na školné, která se splácí až po skončení studia a dosažení určitého příjmu . I tak jsou náklady na život v Londýně dost vysoké, takže jsem při škole pracovala. Nejprve jsem klasicky jako většina Češek hlídala děti, poté jsem pracovala v marketingovém oddělení univerzity.
Co je typické pro vysokoškolské studium ve Velké Británii?
U spousty oborů se nepočítá, že v nich pak absolventi budou pracovat. Očekává se ale, že získají přenositelné dovednosti, které využijí v praxi. Výuka tedy není zaměřená jen na to, aby se člověk naučil obor, ale aby dokázal i prezentovat, pracovat ve skupině, kriticky myslet, pracovat s daty, převádět teorie do praxe a podobně. Co jsem pochopila, na českých školách je to spíš opačně – důraz je na zvládnutí oboru a dovednosti jsou v pozadí.
Když jste dokončila bakaláře na Kingstonu, rozhodla jste se studovat ještě na Oxfordu. Proč zrovna tam?
Měla jsem dobré známky, ale moc jsem si nevěřila na ty nejlepší školy. Jeden z profesorů na Kingstonu, ke kterému jsem měla nejblíž, mě podpořil. Upozornil mě na obory, které si myslel, že by mě mohly zajímat. Nakonec jsem byla úspěšná, dostala jsem se na Oxford, Cambridge a ještě pár škol do Londýna. Zvolila jsem Oxford, protože se tam dala studovat aplikovaná sociologie, zaměřená na současné společenské problémy.
Jak vypadají přijímačky na Oxford?
Musela jsem napsat motivační dopis, doložit dřívější eseje, životopis, tři reference od učitelů, znalost angličtiny a známky. Na základě toho mě přijali. Například u ekonomických oborů nebo práv je ale běžné, že vás pozvou ještě k pohovoru. Oxford je hodně zaměřený na výzkum. Studenti se o svůj obor hodně zajímají, vysloveně jím žijí. Jsou velice aktivní jak ve studiu, tak i ve společenském životě kolem univerzity. V Oxfordu se pořád něco děje, ať už je to třeba diskuze s nositelem Nobelovy ceny nebo ochutnávka whisky ze Skotska.
Oxford je hodně drahá škola. Měla jste stipendium?
Na bakalářské studium na Kingstonu jsem si brala státní půjčku na školné. U magisterského studia už ale tato možnost není. Měla jsem tedy stipendium od Nadace Krskových a také jsem měla něco našetřeno z toho, jak jsem při studiu v Londýně pracovala. Rodiče mi pak pomohli s životními náklady. Je ale dobře, že studium na Oxfordu trvalo jen rok, protože to bylo velmi finančně náročné.
Nyní jste už asi rok zpátky v Česku a pracujete v trainee programu Aholdu. Co jste musela splnit, abyste se tam dostala?
Tento trainee program běží už dlouho v domovské zemi Aholdu v Holandsku, teď jej zpřístupnili i pro Česko. Výběrové řízení bylo docela náročné. Nejprve jsem dělala rozřazovací testy v angličtině a psychometrické testy. Pak jsem měla pohovor s HR zástupcem v Česku. Musela jsem také udělat business case, který jsem pak prezentovala vyšším manažerům. Následovalo dvoudenní assessment centre v Holandsku, kde nás bylo asi dvacet. Nakonec vybrali deset lidí, devět Holanďanů a mne.
Jak vás kolegové coby absolventku Oxfordu vnímají? Radíte jim třeba s angličtinou?
Ano, toho využívají. Naše vedení je holandské a komunikujeme s ním v angličtině. Takže kolegům občas pomáhám s psaním e-mailů.
Co vás v trainee programu čeká?
Program trvá 2,5 roku. První rok probíhá na centrále. Dělala jsem napříkad průzkumy trhu a různé projekty na optimalizaci sortimentu. To mě bavilo. Teď půjdu na prodejnu, kde projdu školením a pak budu dělat zástupkyni manažera.
S vaším vzděláním jste si určitě mohla vybrat práci kdekoliv na světě. Proč jste se rozhodla pro Česko?
Vždycky jsem počítala s tím, žese po škole do Česka vrátím. Chci tu zůstat i nadále, mám to tu ráda. I když po Británii se mi stýská, přece jen jsem tam prožila čtyři roky. Chybí mi hlavně otevřenost a tolerance k jiným myšlenkám, národům a jinakosti. To je v Británii výraznější než v Česku.
Jana Machálková
