Žena, IT, Afrika. Jitka programovala v Zambii

↑ Jitka Mwansová. Začínala v Zambii, jako jediná žena-programátorka ve firmě.

Jobs.cz: Vystudovala jste IT obor v Moskvě pak odjela jako vývojářka do Zambie. O Africe má spousta lidí dodnes zkreslené představy. Jak tam vypadá práce v IT?

Měsíc po příjezdu do Zambie jsem nastoupila jako analytik a programátor u menší vývojářské firmy, jejímž vlastníkem byl Zambijec. Ve firmě jsem byla jediná žena-programátorka. Všichni kolegové byli Zambijci a měli diplomy ze škol z Anglie či Spojených států. Pracovali jsme hlavně na zakázkách pro stát, konkrétně pro ministerstva dopravy a zemědělství. Jak „nevýhodné“ je být ženou, jsem poznala po pár měsících. Neměla jsem nárok na žádné příplatky nebo bonusy, ty existovaly pouze pro muže. Pracovní doba začínala s příchodem šéfa a končila jeho odchodem domů. Délka pracovní doby byla náročná a pracovalo se i o sobotách, abychom stihli dokončit plánované projekty. Samozřejmě bez příplatku. Když se nám narodila dcera, dostala jsem místo mateřské osm týdnů placeného volna. Poté jsem si musela najmout chůvu a pomocnici v domácnosti a vrátit se zpátky do práce.

Jobs.cz: Kdybych přijela do mezinárodní IT firmy se sídlem v Africe, aniž bych tušila, kde se nacházím, měla bych vůbec šanci poznat, ve které zemi jsem?

Asi ne. Všechny IT firmy mají perfektně fungující zázemí se vším, co si umíte představit. A i v Africe se obědvá většinou u klávesnice jako jinde na světě (směje se). Není rozdíl pracovat na projektech v USA, Česku nebo Africe. Rozdíl poznáte jen venku. V Zambii neexistuje veřejná doprava, všude jezdíte autem. Existují pouze dálkové autobusy a ty jsou soukromé. Jednou jsem jela TATA busem na sever země a byl to zážitek. Na dřevěných sedadlech pro dva musí sedět tři bez ohledu na velikost spolucestujících, všechen náklad je na střeše, prach, horko, autobus bez pérování a silnice samá díra. Ale spolucestující to brali s humorem a měli starost, jak to zvládám já. To mě tak dojalo, že jsem se styděla stěžovat si. To je třeba jedna ze situací, kterou by si měl myslím projít každý cizinec, aby svět a lidi kolem sebe lépe chápal.

Jobs.cz: Z IT jste po letech přešla do role kantorky na vysoké škole, nejprve v Zambii, později v Jihoafrické republice. Jaký dojem ve vás zanechalo prostředí afrických univerzit?

Studenti v Zambii byli mimořádně cílevědomí. Jihoafrická republika je nádherná a krutá země zároveň. Rasismus jsem viděla na obou stranách, ovšem při konfliktech se obě strany spojí proti cizincům, ať jsou odkudkoliv. Jihoafričané si umí užívat života, jsou otevření a přímí. Každý zná své místo a je s ním spokojen. Umí se sami sobě zasmát a jsou velice hrdí. I když se obecně dost mluví o kriminalitě, sama jsem se s ní nesetkala.

Jobs.cz: Jaká je vlastně pozice žen v zemích jako Zambie nebo Jihoafrická republika a jak se liší od obecné představy nás Středoevropanů?

Ženská pozice se oproti situaci před dvaceti lety dost změnila. Ženy dnes najdete i na vysokých postech, také polovina mých studentů byly ženy. Zambijské ženy jsou velice pracovité a rády podnikají, přičemž vždy myslí prvně na svou rodinu – děti, rodiče, sourozence a příbuzné. Vztahy v rodinách jsou velmi silné a musím říct, že si jich vážím, i když mi vadilo pro nás možná až přehnané uctívání mužů. Pokud to ale pomáhá udržet dobré tradice, proč vlastně ne? Na mě se nedívali jinak, ale věřili, že jakožto bílá musím být bohatá. Neočekávali, že budu před manželem klekat, když ho volám k večeři a dost se divili, že taky chodím pěšky a nejezdím všude autem.

Jobs.cz: V čem to mají africké ženy jednodušší než třeba české?

Náročná pracovní doba a stres jsou všude. V Africe to ženy mají jednodušší v péči o rodinu a děti. Rodiny tam mají pevná pouta, prarodiče většinou žijí se svými dětmi a navíc je zcela normální mít chůvu a pomocnici v domácnosti. Nikdo se na vás kvůli tomu nedívá skrz prsty. Mateřská dovolená, důchodové pojištění ani nejrůznější dětské přídavky v Zambii nejsou, snad jen v soukromém sektoru a zdaleka ne v každé firmě. Podpora v nezaměstnanosti neexistuje a jen zlomek populace má uzavřené zdravotní pojištění. Většina mých známých z Afriky má minimálně tři děti a pracují jako úspěšné manažerky v IT oborech, ovšem všechny dávají přednost práci ve státním sektoru před soukromým, kde mají alespoň trochu jisté zaměstnání. Každá navíc vlastní a řídí alespoň jednu malou firmu, která obvykle nemá nic společného s IT, a zaměstnává příbuzné. Tyhle firmy většinou prodávají produkty z farem, věnují se podnikání v dopravě nebo v realitách.

↑ Zambijské ženy rády podnikají, ale vždy myslí prvně na rodinu – děti, rodiče, sourozence a příbuzné, říká Jitka Mwansová.

Jobs.cz. Co pro vás bylo největší utrpení v souvislosti s prací v Zambii?

Vidět absolutní chudobu, děti žijící na ulicích a cítit naprostou bezmoc. Nezaměstnanost v Zambii je velmi vysoká a i když lidé by pracovat chtěli, obvykle není kde. Ženy v Zambii pracují tvrdě a nikdy se nevzdávají. Muži na to spoléhají a bohužel toho dost často zneužívají.

Jobs.cz: Na co naopak vzpomínáte ráda? Co by si evropské a jiné země mohly vzít z Afriky jako inspiraci?

Lidé v Africe v sobě mají neuvěřitelnou sílu a vytrvalost. Co studenti a jejich rodiny museli překonat, aby se dostali na vysokou školu a dokončili studium, je pro většinu z nás nepředstavitelné. Jejich víra, že vzdělání je cesta k lepší budoucnosti, mi naprosto změnila život.

Jobs.cz: Loni vyšla statistika ČSÚ, že zatímco v roce 1993 bylo mezi IT odborníky 36 procent žen, o devatenáct let později, v roce 2012, jich bylo pouhých 10 procent. Statistici jako jeden z důvodů uvedli „rychlý vývoj informačních technologií“. Znamená to, že ženy inovace na rozdíl od mužů nezvládají?

To vůbec ne. Všichni jsme si vědomi, že žádný obor, IT obzvlášť, vás dnes nenechá usnout na vavřínech a musíte se neustále učit. Výpadek z přerušení kariéry, například kvůli mateřství, se nedá dohnat za den. To ale mluvím o ženách, které už si IT vybraly. U ostatních je podle mě problém už ve školách, kdy si dívky tento obor studia prostě nevolí. Často si ani nejsou vědomy, jaké možnosti v této profesi existují. Přitom se rozhlédněte kolem: každá má v ruce nejnovější technologie a nemá žádný problém s jejich zvládáním. V USA funguje dobrý podpůrný program STEM, který má za cíl povzbudit ke studiu technických oborů nenásilnou cestou. Mám vlastní zkušenost, když jsem přišla z práce a dcera, v té době středoškolačka, se mě ptala, jak bylo. Povídaly jsme si o mé práci celý večer. Byla unešená, co se v IT firmě dá dělat a dnes už studuje IT místo původně plánované ekonomie. Takové povídání jsem si zopakovala za posledních pár let několikrát. Co mě šokovalo, jak málo dívky věděly nebo špatně chápaly informace ze školy.Pracovat v IT přitom znamená pracovat hlavou, v příjemném prostředí, s volnou pracovní dobou, možnost zkráceného úvazku pro matky, občas práci z domova, vysoké platy, týmovou práci, cestování a účast na zahraničních konferencích a spoustu dalšího. Rozhodně žádná nuda.

Jobs.cz: Ženy chybí i na vysokých postech, a to nejen v IT, ale prakticky ve všech byznysech po celém světě. Čím to je?

Myslím, že často je to vina samotných žen, které se nechají odradit mnohdy přehnaně formulovanými požadavky firem na pozice, o něž mají zájem. Mají pocit, že je nesplňují na sto procent, a tudíž nemá smysl to ani zkoušet.

Jobs.cz: Ať už člověk dělá v jakémkoliv oboru kdekoliv na světě, jaký je váš recept na úspěch a životní spokojenost?

S používáním selského rozumu a aktivním posloucháním se podle mě neztratíte nikde. Nestačí slyšet, musíte poslouchat, to si hodně lidí plete. Většina problémů, profesních i osobních, pramení z našich vlastních předsudků a ukvapených závěrů a jedině pozorným posloucháním a dokonalým poznáním sebe sama je můžete eliminovat.

Jana LeBlanc